Balada o ptácích a hadech (Suzanne Collins)

 Pohánějí ho ambice. Soupeření ho žene kupředu. Ale za moc se platí.

Název: Balada o ptácích a hadech

Originální název: The Ballad of Songbirds and Snakes

Autor: Suzanne Collins

Překlad: Zdík Dušek

Nakladatelství (CZ): Fragment

Ahoj!

Nádherná obálka zaujme hned na první pohled. Nejen její zelená barva, ale hlavně žlutě vyobrazený reprodrozd a had, který se dokonce na papírovém přebalu leskne a je lehce plastický. Knihu mám v pevné vazbě z roku 2020. Anotace nám odhalí, že se ocitneme v Panemu během konání teprve desátých Hladových her.

Kniha nám vypráví část života mladého Coriolanuse Snowa (kterého většina z nás zná coby prezidenta Snowa z trilogie Hunger Games). Celé hladové hry jsou ještě v plenkách a tak, mě až překvapilo, jak odlišné a surové jsou. Při příležitosti desátého ročníku dojde k novým změnám v organizaci, aby se hry staly lákavější.

Děj je rozdělen na tři části, první dvě se odehrávají v Kapitolu, poslední ve 12. kraji. Celou dobu sledujeme rozhodnutí hlavního hrdiny, která najednou ovlivňují celý jeho dosavadní život i život budoucí. Kvůli rodinnému postavení, na kterém lpí, se dostává do nečekaných problémů a díky své inteligenci, a jistou dávkou víry ve vlastní schopnosti, propluje všemi nástrahami. Nebo ne? Každý čin má své následky.

Coriolanus Snow: Hlavní hrdina s pořádnou dávkou arogance. Trenér splátkyně z 12. kraje. Svůj život má jasně naplánovaný a věří, že všechny jeho cíle vyjdou.

Lucy Gray: Splátkyně z 12. kraje. Výstřední komediantka - zpěvačka. Sama o sobě tvrdí, že nepatří do žádného kraje, že její rodina jsou původně kočovníci. Těší se velké oblibě mezi diváky pro svojí živelnost.

Sejanus: Spolužák Coriolana, další trenér. Původem pochází z kraje a proto jím ostatní z Kapitolu pohrdají. Svým srdcem nikdy nepřilnul ke Kapitolu a nikdy ho nepovažoval za svůj domov. Staví se proti Hladovým hrám.

Doktorka Gaulová: Vrchní tvůrkyně her. Šílená vědkyně. V příběhu funguje jako hlavní obhájce hladových her a pokládá zákeřné otázky a tím jistým způsobem formuje Coriolana.

Příběh je psaný velmi čtivě a rychle ubíhá. Kdo čekal pořádnou dávku hladových her, bude zklamán, protože kniha se spíše točí kolem vývoje Snowa. To málo, co dostaneme z arény není moc záživné. Z mladého, dychtivého člověka s malou dávkou pochyb se postupně stane tvrdý muž, kterému není radno stát v cestě.

První dvě části jsou čtivější, v poslední jsem se už občas ztrácela v emočních obratech hlavního hrdiny. Do té doby mi jeho vývoj dával svým způsobem smysl, ale ten závěr na mě působil, že autorka potřebovala knihu dokončit a Coriolana dostat do určité fáze, aby z něj mohl být za 65let krutý prezident.

Velmi mi chyběl pohled na některé situace ze strany Lucy Gray. Obzvláště v závěrečné části, kde jsme dostali vysvětlení jen z pohledu mírně pomateného mozku. Byla Lucy Gray opravdu tak naivní a slabá, jak se prezentovala? Nebo opravdu tak vychytralá, jak o ní někteří říkali? Na tyto otázky bohužel nejspíš nikdy odpověď nedostaneme, leda snad kdyby autorka napsala knihu přímo o ní.

Kniha je protkaná písněmi, některé známe i z trilogie Hunger Games a tím dostanou úplně jiný význam. Po přečtení Balady o ptácích a hadech mám chuť si opět přečíst příběhy s Katniss. Příběh sám o sobě je dobrý a čtivý, ale při spojení s celkem je ještě lepší. Takže i když mám pár výhrad k závěru knihy, myslím, že pro fanoušky Hunger Games je tato kniha nutným doplňkem. Opravdu mohu doporučit její přečtení.