Nástroje smrti #3 - Město ze skla (Cassandra Clare)

Já tě miluju a budu tě milovat, dokud budu žít, a jestli existuje život po životě, budu tě milovat i v něm.

 

Název: Nástroje smrti #3 - Město ze skla

Originální název: The Mortal Instruments - City of Glass

Autor: Cassandra Clare

Překlad: Eva Maršíková

Nakladatelství (CZ): Slovart, spol. s.r.o. (v edici #BOOKLAB)

Ahoj!

Uf, kdo je na obálce třetího dílu mi dalo zabrat, ale nakonec si myslím, že je to Simon. Trochu mi pomohl hřbet - kluk s lukem (odkaz na první díl, kde se Simon ukáže jako zdatný střelec). Anotace nám prozradí, že se setkáme s další novou postavou. Nakonec však není jen jedna.

Tentokrát se děj neodehrává v New Yorku, ale v hlavním městě lovců stínů - Alicante (také se mu říká město ze skla, odtud asi název knihy). Alicante leží v malé zemičce Idris, kde kvůli všem ochranám nefunguje běžná elektronika a podobné vymoženosti moderní doby. Každého návštěvníka ohromí svou krásou. Autorka nám město nastínila jen zlehka, žádné kilometrové pasáže, jak vypadá architektura. A já jí jsem za to neskonale vděčná. Prozradila tolik, abych byla uchvácena, ale nechala i dost prostoru pro mojí představivost, abych si tu krásu dokreslila.

V tomto díle mě trošku zamrzel překlad (nebo spíš jeho korektura). Hlavně v první polovině knihy bylo dost překlepů a chyb (většinou chybějící písmenka). Jsou to takové maličkosti, ale když si v každé kapitole všimnete chyby, začne to být rušivé. První chybu jsem našla v samotném obsahu (v knize o necelých 500 stran máme kapitolu 9, začínající na straně 1759).

"Luke dal Spolku do západu slunce čas, aby se rozhodli, jestli souhlasí tím, že podsvěťanům přiznají křesla v Radě."

Děj utíká plynule, opět nám autorka prokládá v jedné kapitole více příběhů probíhajících v jeden čas. Její styl psaní mě baví. Znova zopakuji :"palec nahoru", jelikož i přes tu hromadu informací se v tom člověk neztrácí a dokáže si udržet časovou i dějovou linku.

Víc, než v předchozích dílech na mě působili hrdinové jako klasičtí puberťáci. Věděli, co chtějí, ale tak nějak už nebrali ohledy na okolí. Obzvláště Clary v první polovině knihy byla jak rozmazlené dítě, kterému někdo upřel jízdu na kolotoči. To, že mě její postava štvala ale beru jako kladný bod opět pro autorku. Krásně vystihuje pubertální nátury.

Sebastián: Je hlavní postavou většiny zvratů. Schopný manipulátor a výborný bojovník. Velmi inteligentní.

Jocelyn: Matka Clary. Díky ní se hodně příběhových linek rozplete a ukončí. Z přísné mámy se stane opět bojovnice.

Amatis: Sestra Luka. Dlouho žila v ústraní před svou rodinou, nakonec je z ní hlavní podpůrce změn, které je potřeba prosadit.

Aline: Sestřenice Sebastiána. Další z postav, která řekne vše, co má na srdci a sebe sama hledá.

Raziel: Jedním slovem: Anděl. Ale ne ten roztomilý. Spíš jsem z něj měla pocit jako z válečného generála s velkou dávkou moudrosti.

Závěrečný díl první trilogie o lovcích stínů má snad vše. Dovedla bych si představit, kdyby tohle byl úplný konec. Zlo je poraženo, Spolek vytvořil nová spojenectví s podsvěťany a naši hrdinové mohou konečně naplno rozvíjet své vztahy a vyrovnávat se se svými ztrátami. I když už věkově nespadám do cílové skupiny, moc jsem si knihu užila a rozhodně ji můžu doporučit. Svou kvalitou se třetí díl může rovnat tomu prvnímu.