Nástroje smrti #5 - Město ztracených duší (Cassandra Clare)

"Clary?" Jace naklonil hlavu na stranu a zkoumavě pozoroval její obličej. "Miluješ mě ještě, že ano?"

"Miluju Jace Lightwooda," odpověděla. "Ale kdo jsi ty, to netuším."

Název: Nástroje smrti #5 - Město ztracených duší

Originální název: The Mortal Instruments - City of Lost Souls

Autor: Cassandra Clare

Překlad: Eva Maršíková

Nakladatelství (CZ): Slovart, spol. s.r.o. (v edici #BOOKLAB)

Ahoj!

Pomalu, ale jistě se blížíme do finále celé série. Pátý díl nám na obálce odhaluje vzhled Aleka a připravuje nás na příběh, kdy se Clary bude rvát zuby - nehty za Jace. A opět se dostáváme do krize, kdy hrozí zničení celého světa. To zní jako pořádná dávka napětí a akce.

Děj knihy se tentokrát odehrává všude možně. Převážně jsme stále v New Yorku, ale také se ocitneme v Benátkách, Praze nebo Paříži. Celá kniha sleduje v podstatě dvě dějové linky, které jsou spojeny jen občasnými, krátkými a hlavně tajnými rozhovory.

Příběh je jako obvykle čtivý a velmi dobře napsaný. Po lehkém zklamaní z předchozího dílu jsem byla opět vtažena do děje, který měl napětí a rychlý spád. Humorné rozhovory se vrátily a pubertální výlevy nebyly tak časté. Jinými slovy můžu říct, že jsme opět dostali tu Cassandru Clare, kterou známe z prvních dílů.

Vztahy mezi hrdiny dostávají samozřejmě také prostor. Simon konečně přijme sám sebe a buduje nové a lepší zdi na starých základech se svými přáteli i rodinou. Alek se snaží vyřešit hlavní problém, který ho trápí v jeho vztahu, ale nevybere si zrovna vhodného rádce. Maia nakonec dokáže odpustit člověku, kterého i přes všechno zlé stále miluje. 

V tomto díle ještě víc vnímám autorčin postoj k LGBT komunitě. Líbí se mi její přístup a zahrnutí této problematiky do YA žánru, který je zvolen decentně, ale jasně. Dost nenásilným způsobem nám odhaluje, jak je sexuální orientace přijímána rodiči nebo přáteli a vrstevníky, ale také dobou.

Jelikož se blížíme na konec Nástrojů smrti, nových postav je poskrovnu a ty, které se objeví, tak většinou jen na krátký okamžik. Dozvídáme se o nových a nečekaných spojenectví, která mohou mít velký vliv na nadcházející válku. Také nám autorka sdělí víc o organizaci Preator Lupus, která mě svým způsobem fascinuje a její činnost mezi podsvěťany je prostě neocenitelná.

Anotace nám nastínila přesně to, co se v knize událo. Sebastián dostal prostor a tudíž si na něj můžeme začít dělat rozsáhlejší názor smíchaný nejspíš i s pochopením, Spolek se drží svého rčení "Zákon je tvrdý, ale je to zákon", čímž postaví naše hrdiny zase do rolí rebelů a Simon je prostě pro své přátele schopný udělat asi vše. 

Kniha se mi četla opravdu dobře, děj rychle ubíhal a já se znova a znova vciťovala do hrdinů a prožívala s nimi radosti i strasti. A opravdu to myslím doslova. Nic není psané složitě, vše je naservírováno tak, jak to prostě je a o nějaké sáhodlouhé emočním rozpoložení v knize nezavadíme. Pokud je někdo frustrovaný, autorka to napíše a nesnaží se to popsat. Tento jednoduchý a jasný styl mám ráda, protože každý si pod pojmem frustrace představí trošku něco jiného, ale výsledný pocit zažijeme všichni stejný.

Mám radost, když mohu i tuto knihu doporučit v podstatě všem. Pro cílovou skupinu je kniha psaná opravdu na výbornou a pro zbytek může sloužit jako krásná oddychovka.