Přeskočit na hlavní obsah

Ikabog (J. K. Rowling)

 "Jestli jenom pípneš," šeptl jí hrubý hlas do ucha, "tak tvýho tátu zabijem."



Název: Ikabog
Originální název: The Ickabog
Autor: Joanne K. Rowling
Překlad: Petr Eliáš
Nakladatelství (CZ): Albatros

Ahoj!

Obálka knihy nám nic moc o ději neprozradí, ani její název. Každopádně její vzhled se mi líbí a rozhodně navodí zvědavost. Z anotace jsem měla ihned jasné, že se bude jednat o klasickou pohádku, s běžnou zápletkou boje dobra proti zlu.

Celý příběh je vyprávěn z pozice opravdového vypravěče, který má kolem sebe hlouček dětí, a velmi jednoduše. Styl psaní je čtivý. Děj se odehrává ve smyšlené zemičce Přehršlánie, která je ta nejlepší, nejspokojenější a nejštěstnější. Prostě jako v pohádce. 

Ale příběh by byl o ničem, kdyby neexistovalo zlo. V tomto bodě, kdy jsem ono zlo poznala, už jsem přestala věřit, že je knížka určena dětem. V celém ději je na necelých 300 stránkách tolik vražd a intrik, že je těžké se v tom neztratit. 

Co na knize velmi oceňuji, jsou ilustrace od dětí. Některé jsou velmi povedené a až s děsivou přesností stejné, jako jsem některé věci vnímala i já.

Celkově na mě kniha působila dost zvláštně. Tuto recenzi píšu víc jak týden po dočtení a stále mi přijde, že se mé pocity neusadily. Styl psaní se mi líbí, dějová zápletka je taky úžasná. Vykreslení postav je dost černobílé, ale to se od pohádky čeká. Dokonce i poučení jsem tam našla.

ALE... Dohromady to prostě nefunguje. Stále se nedokážu zbavit pocitu, že se autorka snažila dát do knihy všechny světové problémy a lidské charaktery, až to ve výsledku celé působilo přeplněně. Možná je to způsobeno tím, že knihu začala psát v období psaní Harryho Pottera (a kamene mudrců) a dopisovala a upravovala ji v roce 2020. A že se za těch 23 let událo ve světě věcí.

Raději bych celý příběh viděla napsaný jinou formou (tím myslím ne pohádkovým "Bylo nebylo") a nacílený na dospělé. Protože příběh je opravdu skvělý. Celkově je kniha dost temná a nebojím se říct, že i krutá. A kdyby to zase mělo zůstat pohádkou, myslím, že by příběhu neuškodilo o pár mrtvých a nešťastných duší míň. Přeci jen, dostat některé hrdiny na správné místo jde i jinak, než zabít většinu jeho příbuzných.

Vyzdvihnout bych chtěla práci překladatele. Ty názvy v knize musí být opravdu peklo překládat. Nebo možná zábava, ale já bych tak dokonalých názvů asi nedocílila. 

Král Norbert: Typický příklad člověka, který je možná hodný, ale je strašně hloupý a lehce ovlivnitelný. A na jeho naivitu a důvěřivost nakonec dojede celé království.

Lord Flusbrock: Hlavní intrikán. Je chytrý a mazaný a má moc. Ideální záporák. Ve výsledku království vládne víc, než sám král.

Helenka: Hodná, čestná a trošku rebelka. Velmi bystrá holčička. V celém příběhu je dle mého právě ona to hlavní dobro.

Vilém: Kamarád Helenky. Důvěřivý, ale čestný a zásadový. Když se konečně dopátrá pravdy, nic ho nezastaví před vykonáním dobra.

Ikabog: Příšera z bažin, která může za všechna neštěstí v Přehršlánii. Žere maso a obzvláště ráda má lidi. Nebo tato příšera vůbec neexistuje? Bez ní by každopádně příběh neexistoval, ať je skutečný, nebo smyšlený.


Na závěr se pokusím o lehké shrnutí. Už když kniha vycházela, dovídala jsem se dost rozporuplné pocity a strašně jsem se bála ji číst. Žádná velká očekávání jsem tedy neměla a i přes to jsem z ní byla zklamaná. Četla se mi špatně, ale ne kvůli nezajímavému ději nebo nesympatickému stylu psaní, obě tyto věci, když je budu hodnotit samostatně, tak by prošli na výbornou. Tak nějak jsem knihu nemohla zaškatulkovat a to byl ten problém. Někomu třeba právě tohle bude na knize připadat to atraktivní, ale mě opravdu ne. Když chci číst pohádku, tak chci pohádku a ne skoro detektivní thriller. A obráceně, knihu plnou vražd nechci mít napsanou lehkým vypravěčským stylem pohádek.

Za mě tedy opravdu ne, nemohu doporučit. A už vůbec ne malým dětem. Ale uznávám, že mám možná zkreslené vnímání a dětem by se to nakonec líbilo. Ve výsledku ale stejně záleží na dospělých, jestli dětem knihu s čistým svědomím dáme, nebo ne. A já bych určitě tuto knihu dala dětem nejdříve kolem 10let.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Hraničářův učeň #1 - Rozvaliny Gorlanu (John Flanagan)

 Ten kluk Will má předpoklady stát se hraničářem. Přijmu ho za svého učně.

Svědectví (Margaret Atwood)

Chtěli jste, abych vám pověděla, jak se mi v Gileádu vyrůstalo. Že vám to pomůže, a já chci pomáhat.